Je tu listopad a s ním ohlédnutí.
Ano, uteklo to jako voda. Okamžik, kdy jsem v plzeňské Alze koupil první zrcadlovku a vydal se na dráhu fotografa. Strašně rychle to uteklo a zároveň se toho zase mnoho stalo. A tak se tady ve zkratce zmíním, o co že jsem v životě jako fotograf bohatší a o co že jsem jako fotograf v ostatním životě tak trochu přišel.
Začnu těmi plusy. Jedno z největších je, že mne činnost fotografa donutila podnikat takzvané výlety za fotkou. Pěkná fotka krajinky se prostě nedá udělat cestou do práce ani v obýváku. A tak jsem musel začít vstávat na východy slunce, čekat na západy a v neposlední řadě objevovat místa, která stojí za to. V české krajině je pěkných a krásných míst taky dost. Jen pořádné hory tu nemáme a ty mne celý život nepřestávají ohromovat.
Passo Giau
Manželka s dcerou jsou zvyklé, že je o dovolených týrám jízdou na kole do alpských sedel (silniční cyklista) nebo pobytem na uragánem zužovaném mořském pobřeží (windsurfing). Letos v létě se k tomu přidaly navíc pěší tůry ve vysokohorském terénu. Pod příslibem nádherných fotografií na úžasných místech jsem naplánoval letní dovolenou více méně v italských Dolomitech. Chodilo se hodně a dlouho. A jak se později ukázalo, byla to dobrá volba. Nikdo výrazně neprotestoval a stále se něco dělo. Já jsem byl neustále v opojení nádherou, žena neprudila a dcera (13 let) neustále natáčela nějaká videa na telefon s horskými štíty v pozadí. A fotky přibývaly a přibývaly. Bylo to z dnešního pohledu hodně o sbírání zkušeností. Dnes bych to již fotil trochu jinak a něčím jiným (objektiv). Takže do sbírky přibylo hodně fotek vyhlášených míst a hodně vzpomínek z pěkných výletů.
Tre Cime di Lavaredo
Dalším plusem bych označil pohled na řadu věcí, který mi dříve jaksi zůstal bez povšimnutí. Třeba že když zapadá slunce, dělají se často červánky i na východě. Nebo že barvy jsou o dost jiné v poledne nebo těsně před západem slunce. Kde všude jsou ráno mlhy a kde skoro vůbec. A taky kolik jsem najednou potkal zvířat a jak se změnil můj pohled na ně a na jejich život. Naprosto jinak jsem začal vnímat roční období a jejich typické znaky. Tak například začátek léta je sytě zelený a v srpnu převládá všude kolem sytě žlutá. Nebo že podzim začíná červenou a světle žlutou (javory) a končí tmavě žlutou v kombinaci s tmavě zelenou (les s modříny). Prostě každé období má svoje a je stále co fotit.
Cheb v mlze, východ slunce
Další věc, kterou nemohu opomenout je slunce. Naše hvězda nás zásobuje světlem, které tak nutně potřebujeme k životu. Jarní a letní západy jsou kapitoly samy pro sebe. Zvláště letos bylo několik západů umocněno zcela rudou oblohou, až z toho šel strach. Nebo když se slunce dotýká něčeho na obzoru, objektiv udělá parádní hvězdičku. Kolikrát se vyplatilo na západ slunce počkat. Představení jak v divadle. Východy slunce jsou podle mne ještě hezčí. Mají náboj znovuzrození a jsou kratší. Absolutní splynutí s přírodou. Rosa, ticho, opar ….. a nádherné kulisy.
Cheb
No a o co jsem přišel? Snad jen o peníze za výbavu a o další čas, který jsem tak trochu ukradl rodině (ale myslím, že to chápou), cyklistice a třeba péči o chatu se zahradou. Asi to patří k mé nátuře. Nejsem zase takový konzervativec, abych se držel zavedených věcí až do konce života. Mám rád změny, nová dobrodružství. Prostě mít neustále pocit, že život stojí za to žít. A fotografování mne takto naplňuje.
Howk