Funkce pravého tlačítka je blokována, omlouvám se.
logo

Ohlédnutí

Je tu listopad a s ním ohlédnutí.

Ano, uteklo to jako voda. Okamžik, kdy jsem v plzeňské Alze koupil první zrcadlovku a vydal se na dráhu fotografa. Strašně rychle to uteklo a zároveň se toho zase mnoho  stalo. A tak se tady ve zkratce zmíním, o co že jsem v životě jako fotograf bohatší a o co že jsem jako fotograf v ostatním životě tak trochu přišel.

Začnu těmi plusy. Jedno z největších je, že mne činnost fotografa donutila  podnikat takzvané výlety za fotkou. Pěkná fotka krajinky se prostě nedá udělat cestou do práce ani v obýváku. A tak jsem musel začít vstávat na východy slunce, čekat na západy a v neposlední řadě objevovat místa, která stojí za to. V české krajině je pěkných a krásných míst taky dost. Jen pořádné hory tu nemáme a ty mne  celý život nepřestávají ohromovat.

Passo Giau

Passo Giau

Manželka s dcerou jsou zvyklé, že je o dovolených týrám jízdou na kole do alpských sedel (silniční cyklista) nebo pobytem na uragánem zužovaném mořském pobřeží (windsurfing).  Letos v létě se k tomu přidaly navíc pěší tůry ve vysokohorském terénu. Pod příslibem nádherných fotografií na úžasných místech jsem naplánoval letní dovolenou více méně v  italských Dolomitech. Chodilo se hodně a dlouho. A jak se později ukázalo, byla to dobrá volba. Nikdo výrazně  neprotestoval a stále se něco dělo. Já jsem byl neustále v opojení nádherou, žena neprudila a dcera (13 let) neustále natáčela nějaká videa na telefon s horskými štíty v pozadí. A fotky přibývaly a přibývaly.  Bylo to z dnešního pohledu hodně o sbírání zkušeností. Dnes bych to již fotil trochu jinak a něčím jiným (objektiv).  Takže do sbírky přibylo hodně fotek vyhlášených míst  a hodně vzpomínek z pěkných výletů.

Tre Cime di Lavaredo

Tre Cime di Lavaredo

Dalším plusem bych označil pohled na řadu věcí, který mi dříve jaksi zůstal bez povšimnutí. Třeba že když zapadá slunce, dělají se často červánky i na východě. Nebo že barvy jsou o dost jiné v poledne nebo těsně před západem slunce. Kde všude jsou ráno mlhy a kde skoro vůbec. A taky  kolik jsem najednou potkal zvířat a jak se změnil můj pohled na ně a na jejich život. Naprosto jinak jsem začal vnímat roční období a jejich typické znaky. Tak například začátek léta je sytě  zelený a v srpnu převládá všude kolem sytě žlutá. Nebo že podzim začíná červenou a světle žlutou (javory) a končí tmavě žlutou  v kombinaci s tmavě zelenou (les s modříny). Prostě  každé období má svoje a je stále co fotit.

Cheb

Cheb v mlze, východ slunce

Další věc, kterou nemohu opomenout je slunce. Naše hvězda nás zásobuje světlem, které tak nutně potřebujeme k životu.  Jarní a letní západy jsou kapitoly samy pro sebe. Zvláště letos bylo několik západů umocněno zcela rudou oblohou, až z toho šel strach. Nebo když se slunce dotýká něčeho na obzoru, objektiv udělá parádní hvězdičku. Kolikrát se vyplatilo na západ slunce počkat. Představení jak v divadle. Východy slunce jsou podle mne ještě hezčí. Mají náboj znovuzrození a jsou kratší. Absolutní splynutí s přírodou. Rosa, ticho, opar ….. a nádherné kulisy.

Cheb

Cheb

No a o co jsem přišel? Snad jen o peníze za výbavu a o další čas, který jsem tak trochu ukradl rodině (ale myslím, že to chápou), cyklistice a třeba péči o chatu se zahradou. Asi to patří k  mé nátuře. Nejsem zase takový konzervativec, abych se držel zavedených věcí až do konce života. Mám rád změny, nová dobrodružství. Prostě mít neustále pocit, že život stojí za to žít. A fotografování mne takto naplňuje.

Howk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *