Funkce pravého tlačítka je blokována, omlouvám se.
logo

První foťák, aneb s čím začít

V článku „Jak se rodí fotograf“ jsem popsal, co mne vlastně přivedlo k focení. Zde se rozepíši, jaké náčiní jsem si pořídil do začátků, první zkušenosti s technikou a následné upgrade. Musím hned v úvodu zdůraznit, že se považuji za začátečníka a nadšence, který rovnýma nohama skočil do světa fotografování a proto mé úvahy, postřehy a hodnocení techniky nebude vonět zkušenějším a profesionálům. Snažím se zde popsat má rozhodnutí a  zkušenosti tak, abych někomu jinému v začátcích byl tento článek užitečný.

Na podzim roku 2016 jsem se rozhodl pro koupi zrcadlovky. Bazary a inzerce plné foťáků, objektivů a jiných věcí, které jsem ani neznal. Při hledání nějakých doporučení jsem si všiml, že světu fotografie vládnou dvě značky: Nikon a Canon. Intuitivně jsem  věděl, že pokud koupím starší stroj vyšší kvality, tak dostanu ihned do začátku „něco“ navíc, avšak s jistým rizikem. Nový foťák se dal pořídit ve výhodném setu i s více objektivy a to mně lákalo. Ze všech stran jsem se však dovídal, že setové objektivy nestojí za nic. Nakonec jsem výběr zúžil na dvě možnosti. Buď set a mít ihned dva objektivy a tím i více možností, nebo koupit jen tělo fotoaparátu a nějaký objektiv. Druhá možnost s sebou nesla spoustu dalších otázek a také nejistotu, jestli ten „lepší“ objektiv bude to pravé ořechové.

Zvítězila volba č. 1 –  koupě výhodného setu(jak se později ukázalo, špatná volba 🙁 ). Canon 100D se dvěma objektivy (EF-S 18-55mm IS STM,Canon EF 75-300mm F4.0 – 5.6 III Zoom). Při uplatnění akce „Cash Back“ přímo u Canonu mně to vyšlo na nějakých 13000,- Kč. Což stále i z dnešního pohledu jde.

Canon 100D

No a začal jsem fotit. Stále, všude a všechno… Byl jsem omámen bokehem (rozostřené pozadí), možnostmi přístroje a hrozně jsem chtěl dělat kvalitní fotky. No ale velmi rychle jsem vystřízlivěl. Udělat kvalitní tematickou fotografii, dokonale ostrou a světelně a barevně vyváženou není jen tak. Je pravdou, že v PC, respektive Lightroomu se toho dá ve formátu RAW hodně dohnat. Ze začátku mi to stačilo a práce na fotografiích mne bavila, protože to je do jisté míry kreativní činnost. Stále jsem pokukoval na 500px.com po mistrovských fotkách a snažil jsem se jim přiblížit.

Setový objektiv Canon EF-S 18-55mm IS STM bych z dnešního  pohledu ohodnotil takto. Lehký (docela důležité) objektiv s  rychlým a neslyšným ostřením. Dá se s ním fotit hodně a docela slušně. Zvláště pak venku a  všude kde je dost světla. A to je ta potíž. Světelnost. Jel jsem s dcerou na závody v gymnastice, které probíhají v hale. Bez možnosti focení s bleskem se ukázalo, že na to objektiv zkrátka nestačí. Vysoké ISO, dlouhé časy udělaly své. Fotky byly divné, lidi jako by měli voskovou barvu a málo která byla ostrá.

Canon 100D –  EF-S 18-55mm IS STM

Pomalu jsem tak začal dospívat k závěru, že pokud mám naplnit svou představu o fotografii, musím vyměnit objektiv. O tom druhém objektivu ani nemluvím. Ten je bez stabilizátoru. Udržet tak  při zoomu foťák bez chvění je pro léty prověřeného bohéma takřka nemožné 🙂 .

Za jiný objektiv jsem samozřejmě chtěl utratit  co nejméně a získat co nejvyšší kvalitu. Jenže babo raď. Na netu je snadné dohledat, čím že jsou ty krásné fotky pořízené…., ale ta cena! Takže jsem se pět uchýlil ke kompromisu a rozhodl se pro střední třídu, Objektiv Sigma 17-50 mm f/2,8 Ex Dc OS HSM. Hodnocení a recenze měl výborné a já hlavně očekával hodně od stálého clonového čísla 2,8. Mělo mít lepší výsledky v tmavších prostorách. Mělo, ale čekal jsem více. Jinak objektiv má skvělou kresbu a se stejnou clonou po celé délce zoomu se mi velmi pohodlně fotilo. Bylo vidět, že kvalita fotek se zvedla. Jediné co bylo trochu do mínusu byla váha objektivu. Je to japonský poctivý kus skla a hliníku a tak se v horách docela pronesl. Nicméně se to dá vzhledem výkonu objektivu vydržet.

Naučil jsem se konečně trochu i ostřit a tak fotky začaly také vypadat jinak. Dnes bych tuto sestavu (Canon 100D a Sigma 17-50/2,8) s klidem doporučil jako foťák do začátků  a myslím, že ne jednomu by vydržela tato kombinace dost dlouho. Foťák je nacpaný funkcemi, je malý (na poměry zrcadlovky), dle mne skvělý. Jak se později ukázalo chybí mu již jen více megapixelů na čipu (má 18) a vyšší použitelné ISO. Má ISO  psaných 12800, ale prakticky jsem končil již na 3000. Někdo se mnou nemusí souhlasit, takhle si to ale myslím.

Canon 100D + Sigma 18-50/2,8

Dostal jsem se tímto do chvíle, kdy se mi začalo trošku dařit kompozičně, fotky byly na půlročního amatéra ucházející. Leč stále jsem viděl  značný rozdíl v kvalitních fotografiích a těch mých. Nemluvím nyní o tématu, kompozici a technické zdatnosti. Prostě kresba, barevné rozložení a dynamický rozsah fotografií byla stále nedostačující. Fotky, které se mi opravdu líbily byly jen zřídka kdy pořizovány něčím podobným tomu, co jsem vlastnil.

Ze zkušeností mého dosavadního života a zájmů jsem věděl, že pokud mám něco dělat na nějaké úrovni, musím k tomu mít odpovídající vybavení. No  a tak jsem již v tento moment věděl, že se musím posunout někam dál. Nechtěl jsem již opakovat chybu, že abych ušetřil tak si zatím koupím něco skromnějšího. To se ukázalo, a ne poprvé jako dražší varianta.

Protože často jezdím po kraji na kole a i moje původní investice do Canonu byla zohledněna požadavkem na velikost a skladnost foťáku, padlo rozhodnutí na takzvanou bezzrcadlovku (mirrorless camera). Nejsou tak velké jako klasické zrcadlovky a varianta Full Frame je levnější, než u klasických zrcadlovek.

Ve Foto Škoda právě probíhala předváděčka výrobců foťáků  a atak jsem jel do Prahy otestovat vytypované modely. Velmi  mne zaujal Fujifilm XT-20 a Sony A7ii.  Fujifilm sice není fullframe ale má velmi vysoké hodnocení. Bez problému mi ho po registraci a podpisu půjčili a já ho šel testovat. Dělal jsem i srovnávací snímky mojí dosavadní technikou. Výsledky byly od samého  začátku zřejmé. Elektronický hledáček se ukázal jako velký pomocník, protože ihned vidíte výslednou fotku již při nastavování parametrů. O rozdílu v kvalitě nebylo pochyb. Jediné, co mne tak trochu zaskočilo byly malé rozměry dá se říci všeho. No a já již nevidím úplně dobře a to se ukázalo jako problém. Kvalitní objektivy jsou pro Fujifilm poměrně drahé a řekl bych, že jiné značky mají širší výběr.

A tak jsem si půjčil Sony. Ihned mi padl do ruky. Rozměrově mi přesně vyhovoval. Displej i hledáček v normálu. Nafotil jsem tedy nějaké ty fotky a vrátil se domů, abych v klidu „vyvolal“ fotky a dospěl k nějakému závěru.

O Sony jsem četl o velkém dynamickém rozsahu a použitelném ISO ve vyšších číslech. A byla  to pravda. Co vše se dalo v RAWu (surový formát fotek před úpravou a exportem do JPG) z fotek vytáhnout bylo úžasné. I z temných částí fotek lezly krásné věci. V kombinaci s velikostí čipu (24MPx, FullFrame) měly fotky najednou velké možnosti pro úpravu i samotné pořizování. No a když k tomu přidáme možnost použití starších levných objektivů, protože ostřit se dá manuálně (Sony ostří na hrany, které se barevně zbarví) a stabilizátor je ne čipu ve foťáku, tak máme rázem vybráno.

Nepříjemná je ovšem cena. A tak jsem se rozhodl pro bazar. No a na Paladixu jsem narazil na nový kus dovezený ze zahraničí s výraznou slevou, cena jako za dva roky používaný. Neměl ovšem češtinu, ale s tím jsem si hlavu nelámal a později jí do foťáku dohrál (návod jsem našel na FB + Youtube).

Jako první objektiv jsem si pořídil pevný Sony 28mm/F2 . Je určený pro Full Frame (jestli jsem to tu ještě nevysvětlil: Full Frame = ekvialent kinofilmu 35mm). V recenzích je vynikající a chtěl jsem mít aspoň jeden objektiv se všemi vymoženostmi „Sony“. Rozhodl jsem se jíti cestou objektivů s pevným ohnniskem, jsou prý kvalitnější a lehčí než zoomy.

K němu jsem koupil na Aukru historickou Minoltu Rokkor 58mm/1,7. No a od Canonu mi zbyl Zoom 75 – 300 mm, ke kterému jsem koupil obyčejnou redukci za 250,- Kč. U toho sice nejde nastavovat manuálně clona (čili fotí stále na plnou díru), ale nějak jsem si prostě poradil. No a náhle jsem byl vybaven novou technikou. Tušil jsem, že   to bude  chvíli  trvat , než se to naučím ovládat. Řekl bych, že s Canonem jsem se dostal ve vývoji na schůdek číslo 4 a touto výměnou jsem sestoupil o dva schůdky níže. Prostě ta technika je tak našťouchaná možnostmi, že to docela trvá, než se to člověk naučí dobře využívat.

Také se objevila značná potíž s určením správného objektivu. Někde jsem se o tom zmínil na netu, ale staří harcovníci v oboru mne ujistili, že je to o zvyku, a že to bude dobré. Pomalu a jistě jsem se znovu učil jak ostřit, jakou clonu a ISO a výsledky se pomalu dostavovaly.

Mé očekávání se naplnilo a snímky začaly být prokreslené a barevné. Ne že by prvotní surové fotky byly ohromující, ale to co se  dalo vytáhnout z RAWu bylo až neskutečné. Prostě velký formát čipu je hodně dat s kterými se potom dá v PC pracovat. No a skvělý objektiv přivede na tento čip množství nezkresleného světla.

Jako portrétní objektiv jsem chtěl používat Minoltu Rokkor 58/1,7. Nezdála se mi ovšem přílišná měkkost bokehu a také barevnost výstupu tohoto objektivu. A také manuální ostření jsem ještě neměl dostatečně v ruce, zkrátka mi  zde scházela automatika. Tak jsem začal pátrat. Testoval jsem Sony FE 50mm/1.8. Je to  kvalitní objektiv a je poměrně cenově dostupný. Jen jednu vadu má. Ostření je u něj ukrutně pomalé. Tak mne nakonec oslovil v recenzích a doporučeních Sony Zeiss FE 55mm f/1.8 Sonnar T*. No a tento objektiv je již jiná píseň. Tragická je jeho cena, ale výrobce si je moc dobře vědom toho, jakou kvalitu prodává. A tak jsem si počkal na bazarový kousek a již je doma ve „stádečku“. Ostrost, barvy, zpracování, rychlost ostření, malé rozměry. Prostě všechno.

Sony A7II + Sony FE 55mmF/1.8

Vybaven a plný elánu jsem vyrazil s rodinou do Dolomit na mystická místa pořídit „exklusivní“ fotografie. Z manželky a dcery jsem udělal „modelíny“. Trochu na mne koukaly nedůvěřivě, když jsem jim řekl, že budou potřebovat v horách šaty, klobouky a boty na podpadku.  Hned u první zastávky na jezeře Braies jsem zjistil, že mi schází objektiv s krátkou ohniskovou vzdáleností. Zkrátka do Sonky 28mm/F2 se mi celá scenérie hor a jezera nevešla. Tak jsem začal improvizovat s tím, že pak snímky poskládám. Ta samá situace se opakovala u dalšího jezera Sorapiss , kde rozměry jezera a hlavně hory, která se tyčí na jeho břehu.

Lake Braies – Sony A7II + Sony FE 28mmF/2

 

Lake Sorapis – Sony A7II + Sony FE 28mmF/2

Často jsem se před tímto výletem dočítal a dovídal, že ve fotografování se „širokáčem“ je hodně kouzla i zábavy. Pochopil jsem a ověřil si na vlastní zkušenosti. Jinak celou dovolenou jsem měl vlastně nasazenou 28čku a střídal jí občas s 55kou. Zoom od Canonu jsem vytáhl snad jen jednou při fotografování windsurfingu. Tam jsem ocenil hlavně stabilizátor na čipu, který hodně zapracoval i na větší vzdálenost.

Na dovolené jsem nafotil asi tak 500 fotek. Velkou zkušeností se pro mne bylo používání clony. Často jsem volil špatně a výsledné snímky byly  neostré tam, kde jsem to nepotřeboval.  Ovlivněn internetem jsem se snažil často fotit na „plnou díru“ a to v krajině není úplně dobře. Zkrátka zkušenosti sbírám po kýblech, je toho dost a hlavně si to napoprvé nějak nezapamatuji 🙂 .

Potřeba objektivu s krátkým ohniskem mne opět zavedla k shánění informací.  Pro Sony jsou objektivy pěkně drahé, a ty širokáče nevyjímaje. Jako úsporná varianta se ukázala originál předsádka od Sony. Je to Ultra Wide Converter pro objektiv FE28mm/F2, který jsem vlastnil. Není zase až tak levný a ohnisko zkrátí z 28 mm na 21 mm. Leč utrpí clona, která se posune na min. hodnotu 2,8. To je ještě únosné a přičtu-li veškerý přenos FX dat a funkcí objektivu včetně ostření jako u 28čky, není co řešit. Sehnal jsem opět na inzerát levněji. Jako mínus u této kombinace beru absenci závitu pro filtry 🙁 . Ostatně to u Saymangu 14mm/2,8 taky nejde (levnější alternativní řešení krátkého ohniska).

Sony A7II – 21mm (FE28mm/F2 + Ultra Wide Converter)

Uvidíme do budoucna, bude – li mi stačit 21mm….. .

Tento článek jsem zde sepsal proto, aby někomu, kdo je  na prahu podobné cesty té mojí usnadnil rozhodování a ušetřil prostředky. Fotografování není jen o koupi techniky, ale dost na ní záleží. Dnešní fotografování zrcadlovkou bez dalších úprav má své limity i s výbornou technikou. Na to stačí lepší mobil, nejlépe iPhone.

Já jsem zřejmě přeskočil nějakou tu „střední třídu“. Jsem ale spokojen a vidím jasně, že velké rezervy jsou ve mě a né v technice. Určitě se mnou nebude souhlasit řada „zkušených“ fotografů, cesta Full Frame a Mirrorless není ještě zcela ověřená a zažitá. Já si myslím, že jsem zvolil správně a nebudu se muset ve svém vývoji někam vracet.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *